Eden a klam - Šok

Harry prohrával a věděl to. Frontální ofenzíva tmavých bojovníků ve středu bitevního pole ho zaskočila a měl velké ztráty. Ani povolané zálohy na tom nedokázaly nic změnit. Fronta se pomalu ale neúprosně blížila k jeho štábu. Poslal na jeho obranu všechno co měl, ale nestačilo to. Pokusil se z krize dostat rošádou, ale vůbec si nepomohl. Spočítal si, že by Ronovi trvalo tři tahy, než by mu dal mat a položil krále.


„8:0 Rone, končím," ušklíbl se Harry a prohrábl si nepoddajné vlasy.
„Ale zlepšuješ se Harry, ta tvoje hra na levé straně byla zajímavá, víš jistě že to nechceš zkusit ještě jednou?“
„Ne, další hru ze mě už nevymámíš, to samé říkáš už po sedmé,“ zasmál se a začal sklízet figurky ze stolu. Hráli v kuchyni, zase hrálo rádio, paní Weasleyová něco vařila a její manžel si četl manuál k automatické pračce. Harry s ním měl včera velice dlouhý rozhovor na téma ždímání.
„Hele Rone, co takhle jít ven?“ navrhl Harry s nadějí v hlase.
„Blázníš drahoušku, víš jak tam je?“ zhrozila se paní Weasleyová.
„Docela hezky, před chviličkou jsem se…“ Harry se zarazil uprostřed věty, podíval se z okna a sprostě zaklel.
Venku řádila sněhová vichřice. Jak typické, kdykoli se za poslední týden chtěl dostat ven, tak do toho něco vlezlo. Ať už počasí, Ginny nebo nějaká naprostá pitomost.
„Mě je to jedno, musím prostě na vzduch,“ řekl nasupeně a odešel do pokoje který sdílel s Ronem.


Teple se oblékl, z kuchyně k němu doléhaly nějaké výkřiky, ale nevěnoval jim pozornost. Dokonce je slyšel volat své jméno, ale nehodlal si tu cestu nechat rozmluvit. Schválně se všem vyhnul a šel k hlavnímu vchodu. Už skoro sahal na kliku domovních dveří, když uslyšel za sebou zvuk běžící postavy. Otočil se. Byla to Ginny. V ruce držela nějaký cár papíru.
Vrazila do něj a porazilo ho na zem. Pěkně se potloukl a uhodil do hlavy. Dívka dopadla na něj a divoce ho políbila.
Byl překvapen, po chvíli se od ní odtrhl, aby se mohl nadechnout. Měla rozzářenou tvář, plnou štěstí. Harry ji ještě nikdy tak nadšenou neviděl.
„Co se děje Ginn?“ zeptal se.
„Je pryč Harry, Pán Zla je pryč!!!“ křičela radostně a znovu ho dlouze políbila. Harry tomu nerozuměl, opatrně ji od sebe odtrhnul.
„Jak pryč? Co tím myslíš?“ zeptal se nechápavě a snažil se nějak tu informaci strávit. Ginny mu mlčky podala papír, který svírala v ruce a ze kterého se vyklubal novinový článek z Denního věštce.












Ten-Jehož-Jméno-Nesmíme-Vyslovit mrtev

Dnes ráno, bylo na tiskové konferenci uspořádané ministerstvem bylo oznámeno, že Pán Zla je po smrti. Podle všeho spáchal sebevraždu.
„Našli jsme dopis na rozloučenou, ve kterém se píše, že musí ukončit svůj život ze strachu z Harryho Pottera,“ prohlásil ministr kouzel.

Ostatky mrtvého černokněžníka byly podrobeny intenzivnímu zkoumání, které potvrdilo, že jde opravdu o tělo Lorda Vy-Víte-Koho. O to, aby znovu nepovstal z mrtvých, se posta,rá specielní jednotka ministerstva kouzel.
„Jeho ostatky budou proklety a pohřbeny na neznámém, dobře chráněném místě,“ řekl vedoucí této jednotky Alastor Moody. Celý kouzelnický svět se tak zbavil největší hrozby od smrti černokněžníka Grindewalda v roce 1945.
„Harry Potterovi bude pravděpodobně udělen Merlinův řád a také bych ho rád viděl v řadách svých bystrozorů,“ uvedl dále ministr.
Jakmile se Smrtijedi o smrti svého mistra dozvěděli, začali se hromadně vzdávat, podle ministerstva jich na svobodě zůstává jen několik.
„Můžu s klidem prohlásit, že jsme vyhráli válku,“ řekl hrdě ministr.


Nad článkem byla obří fotka mrtvého lorda Voldemorta. Byly vidět proříznuté žíly na obou zápěstích. Harry upustil článek na zem. Něco v něm tomu odmítalo uvěřit, ale nával radosti ono skeptické jádro postupně udolával. Mír, už dlouho to slovo neslyšel. Najednou ucítil jakýsi svědivý pocit na čele. Přejel si po něm, jizva byla pryč.
Chytil Ginny za ruku a společně šli do obýváku. Jen co prošel dveřmi, tak se mu vrhla Hermiona kolem ramen. A objala ho.
„Je pryč Harry! Je pryč!“ křičela, zatím co mu po rameni stékali její slzy štěstí. Do Doupěte přišla spousta dalších lidí, Lupin, Tonks, Fred s Georgem, Bill s Fleur… Rozeběhla se mohutná oslava a za chvíli již byla v plném proudu. Harry hodně pil, mluvil, tančil a políbil snad všechny přítomné ženy včetně paní Weasleyové, ale chvíli po půlnoci už toho měl dost a odešel s Ginny do jejího pokoje.

Jakmile za sebou zavřeli dveře, tak jí políbil. Jeho ruce se rozeběhli po dívčině těle, zkoumajíce všechny jeho části. Dosud se mu vždycky vysmekla, když se o něco pokusil, ale tentokrát mu sama vycházela vstříc. Nevěděl, jestli to bylo alkoholem nebo euforií, ale bylo mu to jedno.

Prsty zápolil s knoflíčky její halenky a začal jí líbat na krk. Lehce se mu vysmekla. Uraženě se na ní podíval. Znovu se k němu přiblížila, vzala jeho ruku a položila si jí na levé ňadro.
„Harry, dneska ti chci dát všechno co mám, ale musíš mi něco slíbit.“ zašeptala mu do ucha.
„Cokoli miláčku,“ odpověděl bez váhání a začal se znovu se začal věnovat jejímu tělu.
„Chci, abys mi slíbil, že nikdy neopustíš Doupě,“ tiše vydechla a rozepnula mu košili. Jazykem dráždila Harryho bradavky a v něm bojovaly dva pocity, rozum chtěl vědět víc, ale chtíč navrhoval jí to bez váhání slíbit. Jeho odhodlání se rychle drolilo a po chvíli se úplně vypařilo spolu se zbytky rozumného uvažování.
„Slibuji,“ řekl, zvedl svou lásku a odnesl ji na postel.


A žili šťastně až do smrti







Nebo ne?










Od oné noci neuběhl ještě ani měsíc a už to Harry nemohl vydržet. Nikdo mu nechtěl říct, proč nemůže ven a on to toužil zjistit. Pořád ho trápily zlé sny a vize, nemohl se jich zbavit. Byla noc a zase nemohl usnout. Vedle něj ležela Ginny na sobě měla jen spodní prádlo. Ve světle měsíce vypadla úchvatně. Ze spaní tiše pochrupávala. Harry měl nutkání ji vzbudit a s pomocí jejího těla dojít sladkého zapomnění, ale potlačil jej.
Něco se v něm zlomilo, rozhodl se, že ven prostě půjde stůj co stůj. Opatrně vstal, aby Ginny nevzbudil, natáhl na sebe župan, vzal si z nočního stolku brýle a hůlku a vyšel z ložnice. Šel bos a podlaha ho zábla do chodidel. Došel ke vchodovým dveřím a zamyšleně se na ně díval, má nebo ne?
Ze stínu u dveří do kuchyně se vynořila lidská postava. Harry se lekl a uskočil
od dveří.
„Co tu děláš Harry?“
„Och to jsi ty Hermiono, šíleně jsi mě polekala, co tu děláš ty?“ opravdu to byla Hermiona, na sobě měla bílý župan a chlupaté trepky.
„Ty porušit slib, viď Harry? A proč? To už tě to s Ginny nebaví?“ řekla hlasem který se sice nezamlouval Harryho mozku, ale jeho rozkroku ano.
„C...Co tím my...myslíš?“ zakoktal se.
Místo odpovědi se zasmála a vyklouzla z županu. Nic pod ním neměla. Její tělo bylo dokonalé. Od krku který sváděl k polibkům, přes malá ňadra a dokonalé bradavky až po ploché bříško a chomáček chlupů nad svatyňkou. Přibližovala se k němu a Harry začal pomalu ustupovat, až narazil zády do zdi.
„Hermiono? Co to děláš? Nech toho!“ vykřikl zoufale. V hlavě mu hučela krev a znovu sváděl vnitřní boj.
„Nech toho Harry, já vím že mě chceš, vím to,“ zašeptala.
V tom byl ten problém, on ji chtěl, mnohokrát si představoval, jak se spolu milují. Nejprve se nebránil, když ho políbila, polibek opětoval a jejich jazyky se setkaly, ale pak zvítězil rozum. Vytrhl se jí. Nevěděl co se děje, ale tušil, že se vše vyřeší, jakmile otevře dveře. Chtěl sáhnout po klice, ale zarazil ho jiný hlas.
„Možná to jedna nestačí, co Harry?“
Otočil se.
„Cho? Co ty tu děláš?“ zeptal se nechápavě. Byla to opravdu ona. Na sobě měla přiléhavý kožený oblek, který jen zdůrazňoval výrazné křivky jejího těla. Šikmé oči měla zvýrazněné černým líčením.
„Co asi, chci se s tebou milovat.“
Harry pomalu ustupoval ke dveřím a obě dívky se k němu stejně pomalu blížily.
„O co tu jde?“ zeptal se s nádechem paniky v hlase.
„O co by tu mělo jít?“ řekl další hlas a další postava se vynořila ze tmy.
„Ginny?“
To už bylo na něj moc, otočil se a vrhl ke dveřím. Už držel kliku v ruce, když se ozval hlas, který ho přinutil zastavit. Otočil se. Obě dívky zmizeli. Byl tam jen jeden člověk a to ten, kterého by nejméně čekal. Uprostřed chodby stál další Harry Potter!!